Pod sociální vzdělání považuje se za to, že dává jednotlivci množství znalostí a dovedností (morální, sociální, duchovní, duševní), které mu pomohou přizpůsobit se společnosti. Kombinované využívání všech principů sociálního vzdělávání přispívá k harmonické formování osobnosti . Dále budeme zkoumat podstatu, základní principy a metody sociální výchovy člověka.
Charakteristické principy sociálního vzdělávání
V různých literárních zdrojích uvádí různé principy sociálního vzdělávání. Zde jsou nejčastější:
- zásadou centralizace je zaměření vzdělávací práce na schopnost správného chování v týmu;
- princip kolektivní povahy sociálního vzdělávání spočívá v tom, že kolektiv plní vzdělávací funkci, dává člověku velkou životní zkušenost a učí ho, aby se správně choval v různých životních situacích;
- zásada shody přírody umožňuje posoudit vztah člověka k přírodě, závislost modelu chování na věku a pohlaví konkrétní osoby;
- princip kulturní přiměřenosti znamená orientaci jednotlivce na národní a etnické hodnoty;
- princip komplementarity je běžně chápán jako komplexní použití všech uvedených zásad.
Metody sociálního vzdělávání Existuje mnoho metod, které jsou klasifikovány podle jejich směru (účinky na pocity, emoce, aspirace). Při klasifikaci metod společenského vzdělávání je třeba vzít v úvahu vztah mezi pedagogem a vychovatelem, vliv životního prostředí na jednotlivce.
Využívání metod společenského vzdělávání má za cíl dosáhnout dvou hlavních cílů:
- Vytvoření dítěte určitým morálním postojům, myšlenkám, myšlenkám a pojmům o společenských vztazích.
- Vytvoření dětských návyků, které budou v budoucnosti ovlivňovat jeho chování ve společnosti.