Je možné, že korupce nebyla pouze v prehistorické společnosti, kdy lidé jedli výhradně ovoce ze stromů a mamutího masa. Mají dostatek těchto dárků přírody a nebylo potřeba dát vedoucímu kmene nebo kněžím úplatky za účelem zachycení větší části pole od souseda. Ale jakmile se objevil první úředník a tenhle muž pocítil chuť moci, okamžitě se korupce stala nevyhnutelnou. Už dávno Egypt a Mezopotámie věděly tento ničivý jev. V naší rozvinuté společnosti existuje ještě více pokušení pro nečistotu, než ruku úředníků, kteří neprohánějí požadovat úplatky za své služby.
Pokusil se bojovat proti tomuto zlu po dlouhou dobu. Vintage dopisy nám říkají o legálech, které králové a císaři předávali svým chamtivým subjektům. Soudní list Ivana Hrozného, který král podepsal v roce 1561, uvedl, že trest smrti byl ohrožen soudním úředníkem, který vzal úplatek. Existují příklady populárního odporu proti svévolnosti státních úředníků. V roce 1648 moscovci udělali takové pogromy, že dokonce i část hlavního města spálila. Císař Alexej Mikhailovič byl donucen vytlačit do lidového davu dva ze svých ministrů - hlavy Zemských a Pushkarských příkazů. O rok později byla v Kodexu Rady z roku 1649 zavedena trestní odpovědnost za úplatkářství.
Petr se také obával boje proti korupci. Během svého vládnutí dosáhla zpronevěry alarmujících rozměrů. Po jeho smrti princ Menshikov získal několik milionů rublů ve zlatě a drahokamy ze zahraničních bank. Stejně tak pro něj byl na úkor státu a dalších úředníků obohacen. Byly zavedeny drsné zákony, zpřísňovány protikorupční opatření, byly potrestány pravidelně vysokí hodnostáři, ale žádný z panovníků by nedokázal úplně vymýtit tento destruktivní jev.
Státní korupce se poprvé objevila v západní Evropě. Velké korporace a firmy za lobbování svých soukromých zájmů už nevěřily konkrétnímu konkrétnímu politikovi, ale přímo stranickému rozpočtu. V zemích třetího světa vládnoucí režimy přinesly své státy do té míry, že není možné vyřešit nic bez hotovostního daru. Například v Indonésie Prezident Suharto jednoznačně vyložil velikost úplatku za zahraniční korporace, který musel zaplatit rodinnému klanu za povolení zde pracovat.
Válka s tímto zlem je zpochybněna některými rozdíly v právních systémech různých mocností. V některých zemích jsou potrestáni pouze úplatkáři av jiných pouze za úplatky. Nabídka peněz není pro ně zločinem. Ve Spojených státech může být úředník povzbuzován pouze jeho vládou a pro porušení této normy čelí až dva roky vězení. Pro úplatky obecně jsou v této zemi stanoveny podmínky vězení až do 20 let. Možná proto je zde úroveň korupce mnohem nižší než v jiných státech. V roce 1989 vytvořily země G7 Mezinárodní skupinu proti praní špinavých peněz, která rozvinula a pomohla provést řadu opatření proti boje proti tomuto zlu. V roce 2005 vstoupila v platnost Úmluva OSN proti korupci. Postupně se světové společenství pokouší dosáhnout společných standardů v trestním právu všech rozvinutých zemí. Existuje výměna informací mezi státy, vydávání osob, které se dopustily korupčního přestupku. Stejně důležité jsou sociální opatření pro boj proti korupci, která se postupně zavádějí ve všech zemích, aby se zabránilo zločinu.
Mezinárodní den proti korupci byl poprvé oslavován 9. prosince 2003. V ten den, na nejvyšší úrovni, se uskutečnila velká konference v mexickém městě Merida. Byla otevřena k podpisu Úmluvy OSN proti korupci. Všechny státy, které podepsaly tento dokument, vyhlásily úplatkářství, praní špinavých peněz a zpronevěry veřejných prostředků za trestný čin. Všechny prostředky by měly být zabaveny zločinci a vráceny do země, kde byla jejich krádež spáchána. Konference, demonstrace, schůzky by se měly konat na Mezinárodním dni proti korupci. Všichni lidé, kteří tento jev považují za zločin, by měli sdílet své zkušenosti, spojit své úsilí a spolupracovat na boji proti zlu.