Dlouho primitivní lidé s radostí sledovali různé nebeské a atmosférické jevy. Zatřásli hlavami v očekávání poselství z nebe. To vedlo k existenci víry v boha nebes.
Různé národy měly svůj vlastní bůh, kterému uctívali. Lidé modlil se byl povolán, aby poslal trochu životodárné vlhkosti nebo slunečního světla na zem.
Božím nebem mezi Slovany byl Svarog. Stal se základem a otcem všeho. Bylo spojeno s nebeským ohněm a nebeskou sférou. Jak říká legenda, bůh Svarog dal lidským klempířským kleštěm, naučil se vlastnit oheň a roztavit kov. Dává lidem znalosti a zákony, které učí, že jen jejich vlastní prací dokáže vytvořit něco, co opravdu stojí za to.
Řecký nebeský bůh byl Zeus. Je to pán hromu a blesku. Lidé ho uctívali a zároveň se báli jeho hněvu. Byl nazván různými jmény: Pán nebes, sběratel mraků, Zeus Thunder.
Vzhledem k tomu, že podnebí v Řecku je suché, déšť je velmi oceňován a považován za posvátný zdroj života.
Egypťané měli bohyni nebes - ořech. Ona ztělesňovala oblohu podle toho, jak den a noc následovaly slunce. Bylo věřeno, že to byla ona, která každodenně polkala slunce a hvězdy, a pak je znovu zrodila (změna dne a noci).
Podle egyptské mytologie je v Matice tisíc duší. Zvedla mrtvé do nebe a hlídala jejich těla v hrobce.
Hlavní božstva v Sumerovském panteonu byly An (nebe) a jeho žena Ki (země). Ztělesňovaly počátek mužského i ženského pohlaví. Ze spojení těchto bohů se narodil bůh Enlil - bůh ovzduší, který rozdělil nebe a zemi.
Podle sumerské mytologie přenesl An své síly do jiných bohů a především Enlila, jimž dal veškerou svou moc. Poté sledoval jen všechno podle svého pořádku.