Ekologická turistika je výlet do míst s téměř nedotčenou přírodou, jehož cílem je získat představu o kulturních, etnografických a přírodních rysech oblasti bez narušení integrity ekosystémů. Charakteristickým rysem ekoturistiky je to, že člověk je ponořen do krásy přírody a originality regionu, kde probíhá ekologická cesta.
V současné době je každoročně stále více a více populární ekoturistika na světě. Vytváří podmínky, které jsou ekonomicky prospěšné pro místní obyvatelstvo, a proto dochází k ochraně přírody.
Termín "ekologická turistika" se oficiálně objevil v 80. letech 20. století. V malé zemi Kostariky neexistovala žádná výhodná geostrategická poloha, jedinečné plodiny, cenné minerály a dokonce ani armáda. Země měla jen nádherný tropický les, který měl také sousední země. Nicméně, všichni snížili svůj les a prodali ho. Potom se rozhodli lidé z Kostariky - nebudeme to dělat. Nechte lidi přijet a podívejte se na náš krásný les, obdivujte rostliny a zvířata. Přijdou znovu a ponechou své peníze v naší zemi.
Začalo tak rozvíjení ekoturistiky a velmi malá země Kostarika několik desetiletí dokázala přinést krásu přírody jako hlavní zdroj příjmů a prudce zvýšit životní úroveň svých občanů, aniž by vyčerpala přírodní zdroje a nezničila životní prostředí.
Tento druh cestovního ruchu lze rozdělit do několika poddruhů:
Ekoturistika v Evropě je obzvláště zajímavá, protože zde jsou v relativně krátké vzdálenosti od sebe mnoho malých zemí, kde žijí lidé s úplně jinými jazyky a tradicemi. Evropa nemusí překonat velké vzdálenosti, abychom poznali jinou kulturu.
V Evropě jsou možnosti ekoturistiky: zelená, eko-švédsko, "cyklistika" Německo, hornaté Rakousko, malebné venkovské Itálie, romantické Slovinsko, kosmický Island nebo málo studované Slovensko.
Musím říci, že největší fanoušci ekoturistiky žijí v Evropě. To jsou Němci, Britové, Švýcarové. Samozřejmě je pro ně důležité chránit vlastní chráněné území. Ve většině zemí starého světa je důležitá součást veřejného pořádku.